Zimní výprava 14. 1. 2017
Zákeřné nemoci způsobily, že se nás nakonec na nádraží sešlo v sobotu ráno jen osm statečných. Možná ale o to víc jsme si všechno užili, protože bylo dost času, bez potíží jsme se při aktivitách vystřídali a nikdo se ani moc nehádal :-) .
Hned ve vlaku jsme dostali šifru, abychom zahřáli mozkové závity a abychom se dověděli, kde vlastně z vlaku vystoupit.
Před námi byly dva hlavní úkoly - naučit se něco nového a získat dostatek potřebného materiálu k rozdělání ohně.
To nové byli zimní hosté na Vltavě, která v podstatě jako jediná řeka v blízkém okolí nezamrzá, takže se na ni slétají hosté ze severu, aby zde přečkali zimu. Každý jsme dostali tři charakteristiky a v průběhu celé 4,5 km dlouhé trasy zkoumali za pomoci vlastních očí, dalekohledů a atlasu ptáků, kdo se na řece vyskytuje, a jak se pozná. Měli jsme obrovské štěstí, protože z 12 druhů v nabídce jsme jich viděli 11! Navíc jsme měli k dispozici odborného původce, pana učitele Vrtišku.
Viděli jsme: kachnu divokou, lysku černou, slípku zelenonohou, kormorána velkého, ledňáčka říčního (toho jen pan učitel, my jsme se zrovna klouzali a nekoukali), labuť velkou, hohola severního, potápku malou, volavku popelavou, poláka chocholačku a racka chechtavého. Mimo seznam ještě turpana hnědého a z nevodních ptáků dvě káně.
Potřebným materiálem k rozdělání ohně, který jsme získávali za své úspěchy, byly suché třísky a sirky. A tak jsme stavěli sněhové věže do výšky kolen paní učitelky (což vzhledem k poměrně výraznému nedostatku sněhu nebyl snadný úkol), přenášeli plamínek (udržet hořící svíčku ve větrném počasí se nejlépe dařilo Vojtovi), vyráběli koule a snažili se jimi sestřelit svůj kámen (tady byla úspěšná Alice a Vašek), pojídali přírodniny (zjistili jsme, že suché listy nejsou žádná velká bašta) nebo podnikli hon za písmenky, z kterých bylo potřeba složit slova (jenže ve sbírání nám lehce bránili dva škůdci a ve skládání zase všudypřítomný "větřík").
Rozdělat oheň se sice nepovedlo ani jednomu z nás, ale paní učitelka pak použila svíčku a oheň byl na světě. Hurá. Díky tomu, že pan učitel nesl celou cestu suché smrkové dříví v batohu, měli jsme čím topit a nad čím opékat buřtíky, rohlíky, sýr.
Vlak jel na čas, takže jsme se pyšní na svůj výkon přesně ve tři setkali s rodiči na jílovském nádraží.
Jak to viděl Michal:
Dne 14.1.2017 začínala Zimní výprava srazem všech na nádraží. Bylo nás velmi málo, protože většina byla nemocná (díky tomu jsme přijeli mnohem dřív zpátky). Po odjezdu z nádraží jsme si ve vlaku rozdali malý deníčky, do kterých jsme dělali různé aktivity , nebo jsme si tam něco zapisovali. První aktivita kterou jsme dělali bylo vyluštit křížovku, kterou měl každý jinou, ale tajenka byla stejná. U Vraného nad Vltavou se k nám přidal manžel paní učitelky a jejich dcera. Poté co jsme vystoupili z vlaku a došli k řece Vltavě, jsme si rozdali kartičky o ptácích bez jejich jmen. Každý měl 3 kartičky. Hned potom na stejném místě jsme se ještě dívali na zimní ptáky (kteří jsou na řece) a říkali si kdo má jejich popis. Pak jsme vyrazili na další místo kde nás čekala další hra-tvorba sněhové věže. Kdo to splnil dostal odměnu. Za každý splněný úkol jsme dostali odměnu, což byly třísky a sirky. Ještě jsme se podívali na další ptáky, řekli si jejich popis a šli jsme dál. Na cestě jsme dostali úkol - dojít s plamínkem na svíčce co nejdál, někteří za to nedostali žádnou odměnu, někteří dostali velkou odměnu. Pak jsme ušli další kus cesty k další hře, což byla hra sestřelování kamene - k tomu jsme potřebovali kámen a sněhové koule. Sněhovýma koulema jsme se strefovali na kámen. Dale nás čekalo, kousek od místa kde jsme házeli na kámen sněhové koule, přírodní občerstvení které jsme si sehnali, byly to různé věci jako třeba: listy a klacky. Pak byl hon za písmeny, kde jsme museli získat co nejvíce písmen z kterých jsme skládali zimní slova. Když jsme rozdělávali oheň z dřívek a sirek, které jsme dostali za splnění úkolů, začalo velmi foukat, což vedlo k tomu, že nikomu z nás se nepovedlo oheň rozdělat. Až paní učitelce se to podařilo s dalšímy prostředky. Potom jsme si opekli buřty a vyrazili k vlaku, kde jsme nastoupili a odjeli domů.
(Podle mě to bylo velmi zábavné. Výhodou bylo, že se nás sešlo málo.)